PRODEJ ZDĚDĚNÉ NEMOVITOSTI: TĚŽKÁ ZKOUŠKA PRO PŘÍBUZENSKÉ VZTAHY
Ideální počet vlastníků je lichý a tři jsou moc. Jenže jakmile se má nabýt nemovitost v dědickém řízení, skončíte často s příbuznými jako spoluvlastníci. Jak to udělat, aby vzájemné neshody nezablokovaly prodej?
Když v rodině zemře blízký člověk, brzy se mantrou všech příbuzných stává „dohoda“. Jenže čím větší majetek je v sázce, včetně toho nemovitého, tím těžší může být dohody dosáhnout. Pokud ale plánujete nemovitost prodat a proměnit na peníze, bez dohody to nepůjde.
Všechno začíná u notáře
Začíná to u notáře, který je k vyřízení dědictví pověřený soudem. Pokud zemřelý nezanechal závěť, ve které určil dědice a jejich podíly sám, nastupuje dědictví ze zákona a jednotlivé dědice a jejich podíly určuje občanský zákoník. Každý z dědiců se však může svého dědického podílu vzdát ve prospěch jiného dědice. Notář zejména zjistí veškerý majetek zůstavitele, jeho hodnotu a všechny dědice. Je-li součástí dědictví nemovitá věc, budete tedy potřebovat odhad ceny.
Existuje mnoho typů odhadů nemovitostí – některé jsou zdarma, za některé dáte klidně kolem pěti tisíc. A některé vycházejí vysoké, jiné mnohem nižší (typicky bankovní předhypoteční odhad, kde se banka kryje před případnými riziky). V případě dědictví vám postačí odhad od realitní kanceláře, nepotřebujete drahého, autorizovaného znalce. Mnoha lidem je hned zřejmé, že čím nižší odhad vyjde, tím nižší poplatky zaplatíte u notáře. Jenže pokud plánujete nemovitost brzy prodat naopak za co nejvyšší částku, daň z příjmů se bude počítat z rozdílu mezi prodejní a pořizovací cenou, respektive v případě dědictví cenou podle odhadu, která je uvedena v usnesení soudu, respektive notáře o vypořádání dědictví. Na manipulacích s odhadem tedy spíš proděláte. Stát si totiž od vás vezme ještě více než notář.
Předpokládejme tedy, že jste skončili s příbuznými, respektive ostatními dědici, jako spoluvlastníci nemovitosti a chystáte se ji co nejdřív prodat, abyste si rozdělili peníze. V takovém případě je nezbytné, aby vaše vlastnické právo k nemovitosti bylo nejdříve zapsáno v katastru nemovitostí (na základě usnesení soudu, respektive notáře o vypořádání dědictví, které notář podá na příslušný katastrální úřad). Na základě toho se stanete důsledkem výsledku dědického řízení klasickými spoluvlastníky, se všemi (ne)výhodami.
Zvolte si mluvčího
Nyní tedy máte se spoludědici společný projekt – chcete prodat nemovitost a rozdělit si prodejní cenu podle vašich podílů na nemovitosti. Zejména pokud je vás víc, může být těžké se dohodnout na tom, jak při prodeji postupovat. Každý z vás má zájem na tom, aby se nemovitost prodala co nejvýhodněji a aby se zajistily bezpečné podmínky převodu peněz. Každý na to ale může mít jiný názor. Jak tedy postupovat? Zvolit raději jednoho pověřeného prodejem, nebo chodit všude společně?
Pro hladký průběh prodeje je nepochybně lepší, pokud se dokážete dohodnout na tom, že se jeden z vás stane mluvčím za ostatní. Všechna důležitá rozhodnutí budete spolu konzultovat, ale jednání s realitní kanceláří i zájemci o koupi povede jenom jeden z vás. Tato varianta vyžaduje velkou dávku vzájemné důvěry a pověřený mluvčí se vystavuje riziku, že mu budou ještě roky dávány za vinu všechny skutečné nebo domnělé chyby. Co když bylo možné prodat někomu jinému, spolehlivějšímu, a za vyšší cenu?
Druhá možnost je chodit na všechna jednání společně. To může být dobré rozhodnutí, pokud se mezi sebou nehádáte a neodradíte zájemce. Výhoda je, že všichni vždy uslyší všechno, co bylo řečeno, a tedy se vyhnete kolotoči domněnek a pomluv, které mohou vzniknout, pokud jeden informuje ostatní, jak se co seběhlo. Ale varujeme vás – zkušenosti ukazují, že domácím sporům o interpretaci toho, co bylo řečeno, se mnohdy stejně nevyhnete, i když byli všichni přítomni.
Vůbec nejhorší, ale bohužel poměrně častá varianta je jednat o prodeji nemovitosti každý na vlastní pěst. Je to noční můra pro realitní kanceláře, pokud spoluvlastníci přicházejí každý zvlášť a hádají se, co kdo komu řekl a k čemu kdo dal svolení. Makléř ještě takové jednání bývá schopen ustát, ale jakmile začnete jednat každý zvlášť se zájemci o koupi, můžete předpokládat, že vám brzy utečou. Vy byste chtěli o tak důležité věci sjednávat dohodu se čtyřmi spoluvlastníky, kteří jsou mezi sebou rozhádaní? Jen si to představte – s jedním se dohodnete odpoledne, a večer hned volá druhý, že takhle by to nešlo.
Někdy dokonce dědici nechají nemovitost prodávat každý v jiné realitní kanceláři a soutěží, kdo dřív najde zájemce. Nemovitost inzerovaná vícekrát za různých podmínek ovšem působí na kupující nedůvěryhodně. Když hledají nové bydlení na realitních serverech, všimnou si, že je inzerátů vícero, a zejména pokud se i tržní cena bude lišit, řeknou si, že jde o nějaký podvod nebo že je nemovitost z nějakého důvodu „neprodejná“. Pokud si nejste jistí výběrem realitní kanceláře, raději jim dejte na několik měsíců exkluzivitu, a teprve pokud nebudou úspěšní, jděte jinam.
Na rozdělení peněz musí být shoda
Nezbytné je zejména přijít do realitní kanceláře s jasnou dohodou na tom, kolik kdo získá z prodejní ceny nemovitosti. Rozdělení peněz totiž nemusí přesně odpovídat velikosti podílů, které jste zdědili. Zejména se jedná o případy, kdy se nemovitost prodává až delší dobu po skončení dědického řízení a jeden ze spoluvlastníků se o ni po celou tu dobu staral, tedy investoval svůj čas i peníze, zatímco ostatní ne. Každopádně bez jednoznačné dohody na tom, jak se peníze rozdělí a kam peníze půjdou, není možné nemovitost prodávat.
Pokud naopak dohoda jasná je, bude zanesena rovnou do kupní smlouvy a smlouvy o úschově kupní ceny, odkud peníze bezpečně mohou putovat rovnou na soukromé účty spoluvlastníků. Tak se vyhnete vzájemné nedůvěře. Nebojte se, rozhodně nebude nutné svěřit nejdřív celou částku jednomu z vás a peníze si předávat doma v igelitce. Bezpečný převod peněz na účty všech spoluvlastníků by měla zajistit realitní kancelář nebo bankovní, advokátní či notářská úschova. Záleží zase na tom, jak se mezi sebou dohodnete.
Zdroj: peníze.cz